Naše tréninky jsou zaměřené na výuku těchto tanečních stylů a technik:
-
Základy klasického tance
Každý tanečník by si měl osvojit základy klasického tance pro získání správného držení těla, stability, plastičnosti choditel apod.
Balet v kostce:
Klasická taneční technika (balet) se začala formovat ve Francii (proto fransouzské názvosloví) za vlády Ludvíka XIV. v 17. stol. Přesnější charakteristiku začala získávat po založení Académie Royale de Danse (Královskou akademii tance) v roce 1661. V průběhu let prošla klasická taneční technika velkým vývojem a mnoha změnami. Například až v roce 1823 se poprvé v představení objevily špičky, na kterých tančila Amalie Brugnoliová. Do podoby, kterou známe dnes se balet začal formovat až v 1. pol. 20. století, aby mohl konkurovat nově vznikajícím technikám moderního tance. S prvky baletu se setákáváme i v mnoha technikách moderního tance.
-
Americké techniky moderního tance
Moderní tanec je hlavní náplní našich tréninků. Jsme zaměřeni hlavně na výuku Humphrey/Limón techniky a Martha Graham techniky.
Humphrey/Limón techniky v kostce:
José Limón (1908-1972) byl významný choreograf, tanečník a taneční pedagog moderního tance. Byl studentem u Doris Humphrey a stejně jako u ní, bylo jeho hlavním cílem vyjádřit osobní vztah k okolnímu světu prostřednictvím vlastního tanečního slovníku. Technika José Limóna je založena na pádu a zpětném vyrovnání neboli fall and recovery, která využívá působení gravitace v pádech různých částí těla mimo osu a jejich opětovném vyrovnání. Také využívá principy suspension (zadržení napětí) a succession (rolování), které používala i Humphrey.
Martha Graham technika v kostce:
Martha Graham (1894-1991) byla nejvýznamnější představitelkou moderního tance v USA. Její pohybový slovník ovlivnil práci mnoha ostatních tehdejších choreografů jak v USA, tak v Eprově i jinde na světe a zásadně poznamenal i vývoj současného tance, jaký známe dnes.
Ve své technice vycházela Martha Graham z přirozených pohybů těla. Ten nejpřirozenější je dýchání a udal i základ této technice, ve které se využívá kontrakce a následné uvolnění, neboli contraction and release. Dalším využívaným principem je spirála těla – spirála okolo vlastní osy. Z těchto základních kamenů staví Martha další prvky této techniky. Většina prvků vyjadřují různé emoce, nálady, pocity, představy, které se v technice dodržují dodnes.
Moderní tanec se začal vyvíjet jako opozice ke klasickému tanci stejně, jako se oproti klasické hudbě začaly vyvíjet jiné hudební žánry. Tato modernistická „revoluce“ se objevila i v dalších uměleckých odvětvích jako je výtvarné umění, architektura apod.
-
Jazzový tanec
Jazzový tanec využíváme příležitostně pro představení, kde je tento taneční styl vhodný.
Jazzový tanec v kostce:
Základy tohoto tanečního stylu začali udávat afričtí otroci dovežení do USA. Kolébkou jazzu je směřován do New Orleans. Nový taneční styl vedle „upjatého“ klasického tance byl kladně přijat veřejností na zábavách apod. Postupně se z tohoto tance pro volnou zábavu začal utvářet jasně daný taneční styl – moderní jazzový tanec. Tento styl má základní principy jako je izolace – isolation (nezávislý pohyb pouze určitou částí těla), úder – beat, vlna – wave (propojený izolovaných částí těla) a polycentrismus (různé části se pohybují v různých rytmech).
-
Současný tanec, improvizace
Současný tanec využíváme hlavně při tvorbě pro jevištní projev v dějových autorských představeních V Suchu Company.
Současný tanec v kostce:
Tento taneční směr se začal utvářet na přelomu 80. a 90. let minulého století v příme návaznosti na tanec moderní. V angličtině se mu říká Contemporary dance. Tento taneční styl je velice otevřený a kreativně využívá principy různých jiných tanečních stylů a technik přes klasický tanec, moderní techniky, bojová umění až po street dance. Velký důraz se zde klade na vyjádření emocí nebo určitého děje či atmosféry. Často se zde objevuje tzv. práce s podlahou, neboli floorwork. Pro tvorbu se v současném tanci často využívají různé improvizační principy (způsob, kdy má tanečník zadaný nějaký úkol, představu, se kterou pracuje a tvoří tak nový pohybový rejstřík).
Stejně jako byl moderní tanec „revolucí“ proti klasickému tanci, tak současný tanec se snažil bojovat proti zásadám moderních technik. Logicky se ale ukázalo, že pravidla být musí a že každý tanečník musí mít technicky nastavené tělo, aby se mohl vyjadřovat i v současném tanci.